Přihlásit se přes FACEBOOK
2025-02-14, 10:24:21
Filipínské mince: Poklady z kokosových palem aneb proč je sběratelství na Filipínách zábavnější než hledání perel
Pokud jste si někdy mysleli, že sbírání mincí je nudná činnost pro postarší pány s lupou, kteří vážně přemítají nad každou rýhou na drobné kovové placce, pak vás filipínský svět numismatiky vyvede z omylu rychleji, než si stačíte objednat mango koktejl. Na Filipínách je totiž sběratelství starých mincí spíš jako tropická honba za pokladem – vzrušující, barevná a někdy i trochu nebezpečná.
Filipínské mince a jejich historické hodnoty jsou k dispozici v katalogu na adrese https://coinstrail.com/catalog/philippines .
Zatímco v Evropě si numismatici v klidu listují svými katalogy s prastarými denáry a tolary, filipínský sběratel spíše připomíná dobrodruha s mačetou, který se prosekává hustou džunglí dějin, aby našel minci, na níž je nejen vyražen letopočet, ale třeba i kousek kokosového ořechu.
Když mince voní mořem
Filipínské mince jsou, jak by řekl zkušený sběratel, „kapitola sama o sobě“. Jejich hodnota není vždy jen v kovu a stáří, ale i v příbězích, které vyprávějí. Zatímco sbírání evropských mincí často připomíná návštěvu zaprášeného archivu, kde se vám leda práší na boty, filipínské mince voní solí, mořem a někdy i trochou rybí omáčky.
Například peso z roku 1903, kdy Filipíny spadaly pod správu Spojených států, je dnes cennější než ledová limonáda na rozpálené pláži. Jeho lesklý povrch dodnes odráží slunce jako tehdy, když si ho námořníci v Manile vyměňovali za čerstvé banány. Oproti tomu evropské mince z té doby většinou ležely v kapsách uhlazených pánů, kteří si jimi zaplatili kávu v kavárně, zatímco rozebírali politickou situaci. Na Filipínách? Tam se peso valilo po dřevěných stolech rybářů, zatímco se u nich sušily chobotnice.
Sběratelský adrenalin pod palmami
Sběratel filipínských mincí nemá život jednoduchý. Katalogy jako Coinstrail se mu sice snaží pomoci, ale realita je mnohem divočejší. Evropský sběratel si koupí minci na aukci v obleku s kravatou, filipínský lovec numismatických pokladů často brodí bahnitý trh v Quezon City, kde mu do bot teče dešťová voda a z vedlejšího stánku na něj mrká sušená sépie.
A co teprve hledání vzácných mincí z období japonské okupace (1942–1945)! Zatímco v Evropě obdivujeme válečné mince jako důstojné památky, na Filipínách vám starousedlíci rádi povyprávějí, jak tyhle drobné kousky kovu lidé zakopávali do zahrad, aby je Japonci nenašli. Dnes se tak může stát, že při sbírání kokosu narazíte na rezavou minci, která má větší cenu než celá úroda.
Kokos nebo mince?
Filipínský sběratel mincí má někdy pocit, že by raději pěstoval kokosové ořechy. Ty alespoň nerestaurujete v octové lázni a nezkoumáte pod lupou, jestli na nich není falešný rok. Evropský sběratel se těší z pravidel – tady římská mince, tady stříbrný tolar, všechno pečlivě seřazené. Na Filipínách? Tady objevíte peso, které vypadá jako žvýkané mořským ježkem, ale jeho hodnota vám vyrazí dech.
Vezměme si například minci „Barilla“ z 18. století. Je tak malá, že by se dala snadno zaměnit za kousek skořice spadlý z dezertu. Ale zkuste ji najít! Evropský sběratel se raduje, když objeví středověký groš, zatímco filipínský nadšenec oslavuje, když mezi zrnky písku vyhrabe Barillu – a ještě si ji nesplete s bonbonem.
Mince jako pas do minulosti
Sbírání filipínských mincí je víc než jen honba za kovem. Je to cesta do historie, která má vůni tropů a chuť moře. Každá mince je malý pas, který vás zavede do časů španělských kolonizátorů, amerických guvernérů, válečných let a nezávislosti. Evropan vidí v minci hodnotu kovu a ražby, Filipínec cítí tep doby – slunce, boj o svobodu a radost z každodenního života.
Takže příště, až budete držet v ruce starou filipínskou minci, zavřete oči a představte si: kokosové palmy, šumění moře, rybářské lodě a pestrý trh. A pak se rozhodněte – chcete minci schovat do sbírky, nebo si za ni raději koupit čerstvý kokos? Protože na Filipínách… to občas vyjde nastejno.
![[Obrázek: 47b8a80a2b4735efcfb12f38d4843eed.jpeg]](https://coinstrail.fra1.cdn.digitaloceanspaces.com/coins/520/47b8a80a2b4735efcfb12f38d4843eed.jpeg)
Pokud jste si někdy mysleli, že sbírání mincí je nudná činnost pro postarší pány s lupou, kteří vážně přemítají nad každou rýhou na drobné kovové placce, pak vás filipínský svět numismatiky vyvede z omylu rychleji, než si stačíte objednat mango koktejl. Na Filipínách je totiž sběratelství starých mincí spíš jako tropická honba za pokladem – vzrušující, barevná a někdy i trochu nebezpečná.
Filipínské mince a jejich historické hodnoty jsou k dispozici v katalogu na adrese https://coinstrail.com/catalog/philippines .
Zatímco v Evropě si numismatici v klidu listují svými katalogy s prastarými denáry a tolary, filipínský sběratel spíše připomíná dobrodruha s mačetou, který se prosekává hustou džunglí dějin, aby našel minci, na níž je nejen vyražen letopočet, ale třeba i kousek kokosového ořechu.
Když mince voní mořem
Filipínské mince jsou, jak by řekl zkušený sběratel, „kapitola sama o sobě“. Jejich hodnota není vždy jen v kovu a stáří, ale i v příbězích, které vyprávějí. Zatímco sbírání evropských mincí často připomíná návštěvu zaprášeného archivu, kde se vám leda práší na boty, filipínské mince voní solí, mořem a někdy i trochou rybí omáčky.
Například peso z roku 1903, kdy Filipíny spadaly pod správu Spojených států, je dnes cennější než ledová limonáda na rozpálené pláži. Jeho lesklý povrch dodnes odráží slunce jako tehdy, když si ho námořníci v Manile vyměňovali za čerstvé banány. Oproti tomu evropské mince z té doby většinou ležely v kapsách uhlazených pánů, kteří si jimi zaplatili kávu v kavárně, zatímco rozebírali politickou situaci. Na Filipínách? Tam se peso valilo po dřevěných stolech rybářů, zatímco se u nich sušily chobotnice.
Sběratelský adrenalin pod palmami
Sběratel filipínských mincí nemá život jednoduchý. Katalogy jako Coinstrail se mu sice snaží pomoci, ale realita je mnohem divočejší. Evropský sběratel si koupí minci na aukci v obleku s kravatou, filipínský lovec numismatických pokladů často brodí bahnitý trh v Quezon City, kde mu do bot teče dešťová voda a z vedlejšího stánku na něj mrká sušená sépie.
A co teprve hledání vzácných mincí z období japonské okupace (1942–1945)! Zatímco v Evropě obdivujeme válečné mince jako důstojné památky, na Filipínách vám starousedlíci rádi povyprávějí, jak tyhle drobné kousky kovu lidé zakopávali do zahrad, aby je Japonci nenašli. Dnes se tak může stát, že při sbírání kokosu narazíte na rezavou minci, která má větší cenu než celá úroda.
Kokos nebo mince?
Filipínský sběratel mincí má někdy pocit, že by raději pěstoval kokosové ořechy. Ty alespoň nerestaurujete v octové lázni a nezkoumáte pod lupou, jestli na nich není falešný rok. Evropský sběratel se těší z pravidel – tady římská mince, tady stříbrný tolar, všechno pečlivě seřazené. Na Filipínách? Tady objevíte peso, které vypadá jako žvýkané mořským ježkem, ale jeho hodnota vám vyrazí dech.
Vezměme si například minci „Barilla“ z 18. století. Je tak malá, že by se dala snadno zaměnit za kousek skořice spadlý z dezertu. Ale zkuste ji najít! Evropský sběratel se raduje, když objeví středověký groš, zatímco filipínský nadšenec oslavuje, když mezi zrnky písku vyhrabe Barillu – a ještě si ji nesplete s bonbonem.
Mince jako pas do minulosti
Sbírání filipínských mincí je víc než jen honba za kovem. Je to cesta do historie, která má vůni tropů a chuť moře. Každá mince je malý pas, který vás zavede do časů španělských kolonizátorů, amerických guvernérů, válečných let a nezávislosti. Evropan vidí v minci hodnotu kovu a ražby, Filipínec cítí tep doby – slunce, boj o svobodu a radost z každodenního života.
Takže příště, až budete držet v ruce starou filipínskou minci, zavřete oči a představte si: kokosové palmy, šumění moře, rybářské lodě a pestrý trh. A pak se rozhodněte – chcete minci schovat do sbírky, nebo si za ni raději koupit čerstvý kokos? Protože na Filipínách… to občas vyjde nastejno.